
Nacházejí na Ostravsku soukromí podnikatelé státní charitu?
V souvislosti se současnou krizí okolo dolu Paskov a případné státní podpory pro další uplatnění dvou tisícovek horníků, mi vyvstala otázka, zda je jen Ostrava zapovězena k tomu, aby státní peníze podporovaly problémy soukromých subjektů. Oba případy mají ale právě pouze onu podporu společnou. Kdyby se muselo rozhodovat, zda dát peníze na záchranu Baníku Ostrava, která ani po takřka čtyřech měsících není jistá a o toku peněz zatím nemáme ponětí, nebo podpořit důl, kde by hrozila ztráta v již tak v regiuonu s velkou nezaměstnaností, práce tolika lidem, vyhráli by horníci. Ale určitě ne na celé čáře. Pochybné nacenění stadionu na Bazalech, velmi odlišné posudky, úzké propojení majitelů klubu s vlastníkem stadionu a komunálními politiky i počase zahalují pomoc města klubu do neprůsvitné mlhy. Vedení Baníku si bere čas, aby sesmolilo uspokojivou odpověď pro fanoušky, možná se dočkáme rozlučky jednoho z nich, dozvíme se nějaké procento pravdy a budeme věřit, že Baník bude žít dál. Bez jednoho fotbalového klubu se dá žít dál, ale ztratit práci v dnešní situaci?
Na druhou stranu, i když jde o lidi, za nimi stojí velmi bohatý zaměstnavatel, který doposud od státu jenom bral. Proč tedy jednou i nedá? A zase jenom chce být tím obdarovaným? To přeci nejde donekonečna. Stát se má postarat o své obyvatele. Tato myšlenka, byť našla živnou půdu v době komunistické, by měla přetrvávat i dnes. Ale je třeba vážit každou korunu a posuzovat případ od případu. Jenže, není to tak našim politikům jedno? Oni dají miliony vytunelovanému klubu, oni dají miliony na problém soukromého dolu a je jim to jedno, protože to nejde z jejich kapes. Ba naopak, oni si veřejnými penězi dotují svůj vlastní výdělek. Začíná se bít na poplach. Možné zvýšení procenta nezaměstnanosti, zvýšení kriminality a roztrpčení fotbalového fanouška, který možná zjistí, že by na něho udělán kardiální podvod z veřejných prostředků. Zlatý to František Gelner a jeho: " po nás potopa."